Drobe.ková navigace:
O zapomněnkách pana prezidenta.
2009-08-10 | (ar)
Všeobecně se ví, že pan prezident ví, že všechno ví. S přehledem intervenuje do městské architektury, hned zas uklidňuje obyvatele Malediv, že je sice zaplaví moře, ale že to je přirozené, tu zas zachraňuje svými radami světovou ekonomiku. V brzké době se očekává nalezení konce nekonečna a proslýchá se, že Barack Obama vlastně přiletěl do Prahy, aby mohl přivítat na letišti Václava Klause. Česká veřejnost pana prezidenta ctí a obdivuje již od dob, kdy se stal premiérem, protože nosil nejpěknější kravaty. Je to chytrý chlapík, to je pravda pravdoucí a bez dlouhých diskuzí. Je jen škoda, že při všech těch svých vizích a proklamacích s železnou pravidelností obvykle na něco zapomene.
Začalo to už tenkrát, když přišel s vizí volného trhu, jehož neviditelná ruka vyřeší vše a tím zachrání společnost navěky věků, amen. Jen tehdy jaksi zapomněl občanům sdělit, že v zákonech džungle vítězí jen silní dravci a ostatní jsou jejich potravou, že nekontrolovaný trh znamená absolvování etapy mafiánského dělení kořisti, krizí, nezaměstnanosti, obav a sociálních bouří. Privatizační experimenty 90. let mně tak připomínaly zoufalý čin fanatického ochránce zvířat, který uprostřed lednové noci otevře všechny klece v ZOO a pak se diví, že většina zvířat uhynula a zbytek se vrátil otřesen zpět do svých malých, ale teplých klecí. Vítězem akce se stal pouze lední medvěd, který posléze poslal ochránci děkovný dopis z Baham.
Od první zapomněnky pana prezidenta přeskočím hned k té poslední. Ta se týkala přirovnání světové ekonomické krize ke chřipce. Ano, i zde měl pravdu, že chřipka i krize, ať léčená či neléčená, trvá stejnou dobu. Jen opět opomenul zmínit skutečnost, že chřipka ještě před 100 lety byla smrtelná choroba, na kterou umíraly ročně milióny lidí, stejně jako na průvodní jevy krizí - války. Tak jako dnes umíme bránit pandemiím chřipky preventivními programy a očkováním, tak jako umíme tlumit průvodní znaky chřipky a léčit následné komplikace, tak můžeme pomoci miliónům lidí překonat i těžké období krize. A znovu, stejně jako s teorií neviditelné ruky trhu platí, že bez vnějších zásahů se sice společnost vyléčí, ale pouze za cenu lidských obětí. A tady přicházím k tomu, nač pan prezident obvykle zapomene - na lidi. Vždy si tak vzpomenu na jeho oblíbené heslo, že peníze jsou až na prvním místě. Jak kdy, jak kde, pane prezidente. Znám ještě místa, kde to neplatí a znám ještě lidi, kteří věří i na jiné hodnoty. Naštěstí.
